Tomáš Sitek

Cabanas no Rio Lokace: comporta, portugalsko u řeky Sado Autor: Manuel Aires Mateus Účel: hotel (cena za noc na člověka je 200€ s tím, že minimální doba pobytu je sedm dní) Velikost: obě chaty mají dohromady 26m2 Popis: Hotel se skládá ze dvou chatek, v jedné se nachází ložnice se sprchou a záchodem a v druhé kuchyně Půdorys a řez Pohled do interiérů Pohled z exteriéru   Další pohledy

Za úkol jsme dostali, podle našich výkresů, sestavit model z jednoho druhu materiálu (kulatiny, prken, trubek...). Zadání jsem nejspíše úplně nesplnil, protože celá stavba bude z prken, ale přece jen tam mám jednu věc na víc, a to je podpěrný sloup uprostřed.  Sloup jsem nechal i přes požadavky zadání, protože symbolizuje podpěrnou palmu z úplně prvního nápadu a tak jsem chtěl, aby ji alespoň něco připomínalo.  Vlastně si ani nejsem jistý, jestli jsem splnil zbytek zadání, což bylo vymyslet nějaký druh spojů, který se bude v našem příbytku opakovat. Mým hlavním spojovačem v celé stavbičce je provázek (lano).  Přišlo mi zajímavé, že lano spousta lidí vnímá jako ohebnou, nestabilní věc. Já ho ovšem použil tak, že celý přístřešek drží pevně po hromadě a drží celou stabilitu mého stavení. P.S. Jsem moc rád, že jsme navštívili dílnu. Už alespoň vím kde je a jak funguje. 

 Návrh vylepšeného přístřešku jsem poslal i do soukromé skupiny na messengeru (možná tam bude lepší kvalita). Mým záměrem bylo, aby byl můj přístřešek malý a nenarušoval krajinu svým vzhledem. Možná připomíná kámen, možná mraveniště. Dále jsem chtěl aby nebyl prostor úplně uzavřený, takže jsem vykrojil pár dílků pláště. Celá konstrukce by měla být z dřevěných prken. Z původního návrhu jsem si odnesl opěrný prvek uprostřed (bývalá palma).

  Během středeční procházky jsem si uvědomil, že architektura je před námi skryta a je jen na nás jestli ji chceme objevit.  Občas stačí pohlédnout vzhůru,  někdy naopak musíme obrátit zrak k zemi, někdy musíme obejít zeď,  někdy zas sejít z hlavní cesty,  někdy musíme přejít řeku, někdy se vlastně ani nejedná o budovy,  někdy stačí vylézt na kopec a zase z něj slézt,  někdy se ti z ní točí hlava,  někdy z ní trčí noha,  někdy je zase měkká jako polštář  a někdy je to jednorožec.  Procházka byla moc inspirativní, užil sem si ji (dokonce i výšlap na Vítkov).  ((Vyčerpáním jsem usnul v 21:00))

 Úkol zněl jasně... ve dvojicích zhotovte model vašeho přístřešku. Společně se Stelou jsme přemýšleli jak udělat jeden model, když máme dva návrhy. Nakonec jsme přišli na řešení, a to že jsme naše návrhy spojili a od každého jsme vzali trochu. Shodli jsme se na tom, že přístřešek chceme mít pouze z materiálů, které ostrov poskytuje (větve, banánové listy, bambus...), a také aby jeho sestavení nebylo příliš složité. Vedle ostatních modelů možná nevypadá ten náš tak majestátně, ale o to u přežití přece nejde. Moc se těším na další rozvíjení tohoto nápadu. Šárka mi poradila, že v dalších fázích tohoto projektu můžu přístřešek různě modulovat a to se mi hodně líbí. Uvidíme kam tuto stavbu dotáhnu.

PREZENTACE zde

Před začátkem výuky ateliéru jsem vůbec netušil jak si to celé mám představit (možná jsem se trochu bál), ale byl jsem příjemně překvapen. Líbí se mi, že máme vlastní třídu, do které se můžeme dostat jen my a kdykoliv tam zajít (až na úterý, či co). Náš první úkol byl nakreslit si přístřešek na "opuštěném" ostrově. Můj výkres možná nebyl to nejlepší architektonické dílo, ale oproti některým (rozhledna u palmy :D) zase jeho zhotovení bylo celkem proveditelné. Tohle cvičení uvolnilo atmosféru a pak přišel další úkol, kde jsme poznávali půdorysy jakýchsi malých staveb. V druzích čar a jejich významu se ještě tolik nevyznám, (jsem z gymplu), ale postupem času mi bylo vše vysvětleno a už mi to bylo jasnější. Poté jsme se rozdělili do menších skupinek, ve kterých jsme měli jeden z daných výkresů překreslit v poměru 1 ku 1 na zem. Nechápu to, ale doteď si pamatuju všechna jména z naší skupiny (mám horší paměť). Pomocí provázku a kříd jsme se vrátili do dětských let a počmárali jsme ...